Historie knihovny

Obce, na jejichž území se dnes Havířov rozkládá (Životice, Dolní Bludovice, Dolní a Prostřední Suchá, Šumbark a Dolní Datyně), měly již před založením města svůj bohatý kulturní a společenský život, na kterém se podílely také místní obecní knihovny. Z útržkovitých záznamů v kronikách je patrné, že tyto knihovny zpravidla úřadovaly ve skromně vybavených prostorách v místních českých a polských školách. Jejich knihovní fond nebyl příliš rozsáhlý a obvykle byl budován z darů obyvatel a různých kulturních spolků a institucí.

Počátky havířovské knihovny

První informace o knihovně v Havířově pocházejí z roku 1953. Její základ tvořil knihovní fond s necelými 300 svazky, které pocházely hlavně z darů čtenářů. Byla umístěna v jednom z havířovských bytů a knihy půjčoval dobrovolný knihovník pan Konvička. S narůstajícím osídlením začalo přibývat čtenářů a fond se rozrůstal. Dne 4. prosince 1955 byl Havířov slavnostně prohlášen městem a tento den považujeme za oficiální datum vzniku havířovské knihovny. V následujícím roce, 3. prosince 1956, byla knihovna přestěhována do budovy Městského národního výboru na dnešní Hlavní třídě. To už měla 700 registrovaných čtenářů a knihovní fond zahrnoval více než 5000 svazků. Pamětníci vzpomínají, že do každého okna dala vedoucí knihovny paní Matulová jedno veliké písmeno K-N-I-H-O-V-N-A. První tři písmena byla v místnostech večer neužívaných, a tak, když se po setmění svítilo jen ve vlastní knihovně, bylo se čemu smát. V roce 1958 působila na MěNV půjčovna pro dospělé, půjčovna pro děti a studovna, menší pobočka se nacházela také v Havířově III. Kromě toho mohli čtenáři využívat také služeb školních či závodních knihoven.

Studovna a čítárna v prostorách Národního výboru, 1958. Čtenáři se jistě cítili, jakoby seděli ve vlastním obývacím pokoji.

Půjčovna pro dospělé v budově
Národního výboru, 1958.

Půjčovna pro dospělé v budově
Národního výboru, 1958.

Dětské oddělení v prostorách
Národního výboru, 1958.

Studovna v prostorách Národního výboru, 1960.

V roce 1959 bylo založeno oddělení zpracování knihovních fondů, tzv. katalogizace. Koncem roku stoupl počet čtenářů na 3590 a počet knih se ztrojnásobil na 15 509 jednotek. Dne 1. července 1960 byl katastr Havířova rozšířen o území obcí Dolní Suchá, Šumbark, Dolní Bludovice a Životice a jejich místní lidové knihovny se staly pobočkami knihovny v Havířově. Začala se výrazněji rozvíjet práce se čtenářem, pořádaly se besedy pro děti o knihách a spisovatelích, instalovaly se výstavky knih a výtvarných prací. Koncem roku 1960 se ve fondu nacházelo 22 460 knih.

Ústřední knihovna v Kulturním domě Petra Bezruče

Kulturní dům Petra Bezruče se stal v letech 1961-1970 sídlem knihovny.

Půjčovna pro dospělé v Kulturním domě Petra Bezruče, 1961.

Na podzim roku 1961 byla dokončena první etapa výstavby Kulturního domu Petra Bezruče na dnešní Hlavní třídě. Jelikož knihovna už delší dobu usilovala o získání důstojnějších prostor k rozvíjení své činnosti, byla část zbrusu nových prostor vyhrazena i pro městskou knihovnu. Tak nastalo naše první velké stěhování. V kulturním domě se usídlila půjčovna pro dospělé čtenáře, studovna a čítárna, půjčovna pro děti, oddělení dospívající mládeže, ředitelství včetně úseku administrativy, metodické oddělení a oddělení katalogizace. Celkový fond se zvýšil na úctyhodných 51 166 svazků. 

Půjčovna pro dospělé v Kulturním domě Petra Bezruče, 1964.

Půjčovna pro dospělé v Kulturním domě Petra Bezruče, 1964.

Oddělení dospívající mládeže v KDPB, 1964.

Nejmladší čtenáři v dětském oddělení v KDPB, 1964.

Studovna a čítárna v Kulturním domě Petra Bezruče …

… byla neustále plná studentů. Její kapacita byla silně nedostatečná.

Pestrá nabídka časopisů ve studovně v KDPB, 1966.

Oddělení Katalogizace a zpracování fondu v KDPB, 1965.

Postupně byly v různých částech města otevírány další menší pobočky. V dubnu roku 1963 zahájila provoz pobočka na třídě Ant. Zápotockého 63 (dnes ulice Dlouhá) mezi Jitřenkou a Mototechnou. Ve dvou přízemních místnostech se nacházela univerzální půjčovna pro děti i dospělé čtenáře, kterou obsluhoval jeden knihovník. V roce 1964 měla knihovna 9414 registrovaných čtenářů – při počtu 73 172 obyvatel byl každý osmý obyvatel města, včetně nemluvňat, čtenářem naší knihovny. V roce 1967 byla otevřena pobočka v budově Severky na Vítězné ulici v Havířově 7. Ve dvou prostorných místnostech se nacházela univerzální půjčovna pro děti i dospělé čtenáře. Pobočka působila velmi esteticky a na svou dobu byla moderně zařízená. Jedinou vadou na kráse byl zakouřený vstupní prostor do budovy, neboť knihovna sousedila s restaurací Severka. V témže roce získala knihovna prostory v samostatné přízemní budově na ulici Kosmonautů v Havířově-Podlesí (dnešní Kozlovna), kde byla umístěna půjčovna pro děti i dospělé čtenáře a oddělení katalogizace, které sem bylo přestěhováno z Kulturního domu Petra Bezruče.

Pobočka knihovny v budově restaurace Severka.

Pobočka knihovny v přízemní budově na ulici Kosmonautů.

Hudební oddělení v prostorách KDPB, 1969.

Skromný fond nového Hudebního oddělení v KDPB, 1969.

V roce 1968 se v uvolněné místnosti v Kulturním domě Petra Bezruče začalo budovat specializované Hudební oddělení, které mělo nabízet posluchačům gramofonové desky i knihy o hudbě. V roce 1969 již prostory ústřední knihovny nestačily pojmout rozrůstající se knihovní fond, byla rovněž ohrožena statika z důvodu přetížení stropních konstrukcí, proto knihovna požádala vedení města o urychlené řešení situace a přidělení nové samostatné budovy. Z důvodu neekonomického provozu musela být ovšem zrušena jedna z poboček v Havířově-Šumbarku.

HISTORIE HUDEBNÍHO ODDĚLENÍ

Stěhování knihovny do nové ústřední budovy na Šrámkově ulici

Nová knihovna na Šrámkově ulici
s mozaikou od Drahomíra Tůmy.

Projektová dokumentace k budově Osvětové besedy / knihovny na Šrámkově ulici.

Do nové knihovny jezdili na exkurze knihovníci z dalekého okolí.

V roce 1970 dostala knihovna vytouženou samostatnou budovu pro ústřední knihovnu v nejnovější čtvrti města, na Šrámkově ulici v Havířově-Podlesí. Původně měla budova sloužit Osvětové besedě, nebyla tedy projektována pro účely knihovny. V nové budově byla umístěna půjčovna pro dospělé čtenáře, studovna a čítárna, oddělení zpracování knihovního fondu, hudební oddělení, maličké oddělení pro děti a ředitelství. Bývalí zaměstnanci vzpomínají na stěhování dodnes – přes 80 000 svazků bylo naskládáno do více než 800 papírových pytlů o váze 50 kg, které byly spouštěny z oken KDPB přímo do přistavených nákladních aut. Při stěhování pomáhali knihovnicím i vojáci z Ostravy. Nová knihovna na Šrámkově ulici byla slavnostně otevřena 7. září 1970 a v těchto prostorách sídlí některá oddělení až dodnes. Zprvu panovaly obavy, zda knihovna bude v této nové okrajové čtvrti prosperovat, ovšem díky propagaci a správnému nákupu knihovního fondu dosáhla knihovna u čtenářů značného úspěchu.

Do nové ústřední knihovny bylo potřeba přestěhovat 80 000 knih.

Knížky byly vkládány do papírových pytlů o váze 50 kg.

Při stěhování knihovny pomáhali
vojáci i rodinní příslušníci.

Chvíle odpočinku při stěhování knihovny na Šrámkovu ulici, 1970.

Knihovnice pózují fotografovi v nové knihovně na Šrámkově ulici, 1973.

Obslužný pult v půjčovně pro dospělé na Šrámkově ulici, 1973.

Fotografování nové ústřední půjčovny pro propagační účely, 1973.

Čítárna v prvním patře budovy před vstupem do půjčovny, 1973.

Ústřední oddělení pro děti a mládež na ulici 2. pětiletky, 1972.

Slavnostním otevřením ústřední knihovny na Šrámkově ulici stěhování poboček neskončilo. Již v roce 1971 musela být přestěhována pobočka z ulice Kosmonautů, neboť byla od ústředí vzdálena pouhých 7 minut chůze, zatímco obyvatelé centra zůstali po zrušení pobočky v KDPB bez knihovny. Půjčovna pro dospělé byla tedy přemístěna do prostorného druhého křídla budovy MěNV a katalogizace a zbylý fond z dětského oddělení putovaly na výše zmíněné ústředí. Oddělení pro děti a mládež bylo z KDPB přestěhováno do samostatných prostor na ulici 2. pětiletky (dnes Werichova), neboť do ústřední budovy by se již nevešlo.

Půjčovna pro dospělé na Městském národním výboru, 1971.

70. a 80. léta ve znamení politické angažovanosti

Sedmdesátá a osmdesátá léta se nesla především ve znamení velké angažovanosti v rámci politických cílů Komunistické strany Československa. Během normalizace byla kulturně-výchovná činnost zaměřena na tehdejší Sovětský svaz a plnily se závazky v rámci budovatelských pětiletek. Na základě tajného seznamu vypracovaného ÚV KSČ byly z knihovního fondu vyřazovány knihy zakázaných autorů. Z regálů tak zmizela díla Milana Kundery, Josefa Škvoreckého, Egona Hostovského, Jaroslava Foglara a mnoha dalších. Naštěstí se knihovnicím podařilo uchovat tyto knihy u svých přátel nebo příbuzných, takže mohly být po listopadové revoluci vráceny do fondu knihovny. Dne 1. října 1974 byla zrušena samostatnost obce Dolní Datyně a obec připadla městu Havířov. Místní knihovna se stala pobočkou havířovské knihovny.

Vedoucí Kabinetu politické literatury v prostorách Městského výboru KSČ, 1977.

Dne 29. října 1974 byl zahájen provoz Kabinetu politické literatury, který byl umístěn v prostorách Městského výboru KSČ v Kulturním domě Petra Bezruče. Úkolem oddělení bylo půjčovat politickou literaturu tehdejší doby, poskytovat bibliografické informace a pomáhat lektorům stranického vzdělávání. Dne 1. července 1975 nám byla přidělena knihovna v Horní Suché. V reakci na připravovanou centralizaci knihoven došlo v roce 1979 ke sloučení studovny s Kabinetem politické literatury a vzniklo Oddělení politické literatury.

Rok 1981 přinesl mnoho změn. Jednou z nich bylo zavedení centralizace. Městská knihovna Havířov přestala být právním subjektem a byla přímo podřízena náměstkyni ředitele Okresní knihovny v Karviné. V havířovské knihovně byli namísto ředitelů jmenováni tzv. vedoucí integračního celku. Formálně bylo zrušeno oddělení katalogizace, přesto musela knihovna vyčlenit 0.5 úvazku na práce spojené s příjmem knihovního fondu. Zrušen byl i ekonomický úsek, ovšem i tady bylo vyčleněno 0.5 úvazku na zajištění administrativy.

Ve 2. pololetí roku 1983 byla upravena organizační struktura knihovny a byla vytvořena dvě zcela nová samostatná oddělení: Oddělení dospívající mládeže a Informační oddělení. Oddělení dospívající mládeže bylo umístěno u dětského oddělení na ulici 2. pětiletky a bylo určeno mládeži ve věku 14-19 let. Informační oddělení bylo vytvořeno z bývalé studovny v ústředí na Šrámkově ulici a jeho součástí se stala také čítárna. V roce 1984 došlo k další významné události v rozvoji knihovny, když bylo 2. května slavnostně otevřeno Oddělení politické literatury v moderních prostorách Společenského domu Reneta na dnešní Dlouhé třídě. V místnosti se nacházelo přes 7 000 svazků knih a dalších informačních materiálů převážně z oblasti marxismu-leninismu, sjezdová usnesení KSČ, skripta vysokých škol politického a právnického zaměření, hospodářské informace apod.

Nové Informační oddělení na Šrámkově ulici, 1985.

Ústřední půjčovna pro dospělé na Šrámkově ulici, 1985.

Nové Oddělení politické literatury
v Renetě, 1985.

V 1. patře Společenského domu Reneta sídlila knihovna.

Pozvánka na 5. ročník soutěže Hledáme mladé autory, 1988.

V rámci soutěže absolvovali autoři rozborový seminář svých děl za účasti zkušených lektorů.

V roce 1984 uspořádalo Oddělení dospívající mládeže 1. ročník soutěže Hledáme mladé autory aneb Nepište do šuplíku. Této soutěže se mohl zúčastnit každý začínající autor starší 15 let, který se literární tvorbou nezabýval profesionálně. Pozitivní ohlas a množství doručených prací potvrdily, že je potřeba v soutěži pokračovat. Největší zásluhu na jejím udržení měly naše knihovnice Helena Nezvalová a Jindra Zlámalová. Zpočátku soutěž probíhala každý rok, později byl interval prodloužen na dva roky. To už byla pořádána na regionální úrovni ve spolupráci s knihovnami v Bohumíně, Českém Těšíně, Karviné a Orlové. Poslední 17. ročník se uskutečnil v roce 2007, poté projekt utichl.

Dne 25. března 1985 zahájila činnost nová pobočka na ulici Generála Svobody poblíž frekventované Petřvaldské ulice v Havířově-Šumbarku, kde byly zadaptovány prostory bývalé školy. Další významnou událostí roku bylo stěhování Oddělení dospívající mládeže do nových prostor na ulici Pavlovova, kde dříve sídlilo muzeum. Slavnostní otevření pobočky se uskutečnilo 1. června 1985 za účasti představitelů MěNV. Součástí oddělení byla i studovna s uměnovědnou literaturou. Nové prostory byly velmi vkusně a esteticky zařízeny, takže se brzy staly reprezentačním oddělením naší knihovny. V roce 1986 měla knihovna v jednotlivých městských čtvrtích 11 univerzálních půjčoven a 4 specializovaná oddělení: Oddělení politické literatury, Oddělení dospívající mládeže, Informační oddělení (bývalá studovna) a Hudební oddělení. Jejich seznam je uveden níže.

Oddělení dospívající mládeže na Pavlovově ulici, 1985.

Oddělení dospívající mládeže na Pavlovově ulici, 1985.

Součástí Oddělení dospívající mládeže byla i studovna, 1985.

Kulturní salónek v Oddělení dospívající mládeže, 1985.

V revolučním roce 1989 započala náročná rekonstrukce ústředního dětského oddělení na ul. 2. pětiletky. Hojně navštěvované oddělení muselo celý rok fungovat ve stísněných prostorách, část knihovního fondu byla dočasně umístěna v Havířově-Bludovicích. Šokem pro knihovnu byl výskyt škodlivého červotoče na pobočce v Prostřední Suché. Knihovní fond musel být vystěhován do skladových prostor v Karviné, kde byl zaplynován. Na pobočce pak proběhlo profesionální hubení škůdce, bylo položeno nové PVC a vymalováno. Pobočka musela být na 5 měsíců zcela uzavřena. 

Polistopadový vývoj Městské knihovny Havířov

První rok po listopadové revoluci byl i v knihovně rokem pohnutým. Diskutovalo se především o setrvání havířovské knihovny v centralizovaném systému Okresní knihovny v Karviné. Na základě nejisté ekonomické situace a neujasněné legislativě bylo nejprve rozhodnuto setrvat ještě dva roky v centralizaci do rozpadu systému v souvislosti se zrušením okresů, ale vzhledem k vnitropodnikové situaci a různým názorovým neshodám mezi pracovníky rozhodlo nakonec vedení pro uklidnění situace usilovat o osamostatnění knihovny k 1. lednu 1991. V důsledku společenských změn ukončilo počátkem roku 1990 svou činnost Oddělení politické literatury ve Společenském domě Reneta a začala se zde budovat univerzální půjčovna pro čtenáře od 15 let. Zaniklo rovněž Oddělení dospívající mládeže na Pavlovově ulici, jehož knihovní fond byl rozdělen mezi půjčovnu v Renetě a Hudební oddělení. Slavnostní otevření pobočky se uskutečnilo 15. března 1990. Hudební oddělení se přestěhovalo ze Šrámkovy ulice do uvolněných prostor na Pavlovově ulici. Toto stěhování bylo nutné hlavně z důvodu potřeby nových prostor pro oddělení katalogizace a provozně-ekonomické oddělení, které bylo nutné znovu vybudovat v ústřední budově po zrušení centralizovaného systému knihoven. Díky vystěhování Hudebního oddělení získalo v budově ústředí větší prostory dětské oddělení, která zde sídlí dodnes.

Nová univerzální půjčovna v Renetě, druhá polovina 90. let.

Nová univerzální půjčovna v Renetě, druhá polovina 90. let.

Dne 1. ledna 1991 se zřizovatelem knihovny stalo město Havířov a pro knihovnu nastalo jedno z nejtěžších období. Vedení knihovny muselo řešit nepříjemné problémy spojené s valorizací mezd, průměrná mzda knihovníka činila v té době 3213 Kčs. Nedostávalo se rovněž finančních prostředků na nákup nových knih, neboť jejich ceny prudce stoupaly vlivem rozpadu knižního velkoobchodu a privatizace knihkupectví. Na nákup kopírky pro veřejnost musela být vyhlášena veřejná sbírka. Zároveň klesl počet čtenářů, což bylo připisováno nejen změně priorit obyvatel po převratu, ale i nově zavedenému registračnímu poplatku, který činil 5 Kčs pro děti a 20 Kčs pro dospělé.

Dětské oddělení na Werichově ulici po rekonstrukci, 1992.

Oddělení na “Werichovce” patřilo mezi ty nejnavštěvovanější.

Když ještě nebyly počítače, chodily si děti do knihoven hrát.

K zahození nebyla ani televize a nejrůznější videokazety.

Rok 1992 byl zahájen velkou stěhovací akcí. Úřad města přebíral další správní úkoly od okresu a vyřešil nedostatek svých prostor tím, že rozhodl vystěhovat půjčovnu pro dospělé z druhého křídla budovy úřadu, která tam působila přes dvacet let. Jelikož knihovně nebyly přiděleny náhradní prostory, byla podstatná část fondu přemístěna do půjčovny v Renetě, kde tak vzniklo jedno z největších oddělení pro dospělé ve městě. Koncem roku byla část vstupní haly v budově ústředí na Šrámkově ulici pronajata za účelem zřízení půjčovny videokazet a občerstvení.

Zavádění výpočetní techniky a automatizovaného knihovního systému

V roce 1993 se začal projevovat trend v podobě většího využívání výpočetní techniky. Knihovna zakoupila první počítače a začala do nich zpracovávat knihovní fond v systému LANius. Za tímto účelem navštívily knihovnice Okresní knihovnu ve Zlíně, kde se s automatizovaným knihovním systémem seznámily. V následujícím roce se do knih začaly vlepovat čárové kódy a 4. září 1995 bylo v dětském oddělení na Šrámkově ulici zahájeno první půjčování “přes počítač”.

KNIŽNÍ LÍSTKY A KATALOGY

Automatizovaný knihovní systém LANius na pobočce Werichově, 2005.

Přelom nového tisíciletí byl ve znamení postupné automatizace všech poboček. V září 1996 začalo v systému LANius pracovat Informační oddělení, ke konci roku i půjčovna pro dospělé na Šrámkově ulici. Od roku 1997 byl na pobočkách postupně zaváděn internet pro veřejnost. V roce 1999 bylo automatizováno půjčování knih v pobočce na ulici Odboje v Havířově-Šumbarku a v roce 2000 se do LANia připojila půjčovna na Werichově ulici. Pobočka na Seifertově ulici si musela na automatizovaný výpůjční systém počkat až do roku 2004. To už se ale pomalu připravoval přechod na knihovní systém Clavius, který byl do ostrého provozu spuštěn v roce 2006. Automatizace výpůjčního procesu byla dokončena v květnu roku 2007, kdy byla do systému připojena poslední pobočka, a to polské oddělení v Havířově-Bludovicích. Zatím poslední změna čekala na uživatele a knihovníky v roce 2019, kdy jsme přešli na knihovní systém KOHA.

Bohužel ani v tomto přelomovém období se knihovna nevyhnula mnohému stěhování, které ji provází po celou dobu její historie. V roce 1994 se stěhovala pobočka v Životicích z místní základní školy do budovy Památníku životické tragédie. V roce 1997 byla otevřena pobočka na Seifertově ulici, která zde vznikla jako náhrada za zrušenou pobočku v privatizované budově Severky. V roce 2000 byla přemístěna pobočka z ulice Odboje do sousedního objektu na ulici U Jeslí. V roce 2002 byla již poněkolikáté přemístěna pobočka v Prostřední Suché, tentokrát z obytného domu na Dělnické ulici do prostor bývalého Kulturního domu Dolu Dukla na téže ulici. V těchto prostorách vydržela až do roku 2016, kdy byla přestěhována na ulici Hornosušskou v Prostřední-Suché.

A co bylo dál?

Knihovny už dávno neslouží pouze k půjčování knížek a samostudiu. Jejich význam se v digitalizovaném světě pozvolna mění a knihovny se čím dál více soustřeďují na rozšiřování dalších služeb. Jinak tomu není ani v havířovské knihovně, která se vždy snažila být kulturním a vzdělávacím stánkem města. Již od roku 1996 provozuje knihovna Městské informační centrum, které zajišťuje informační službu pro občany města i turisty. Původně sídlilo na Dlouhé ulici nedaleko vchodu do Společenského domu Reneta, v roce 2012 přesídlilo do nově rekonstruovaných prostor kina Centrum. V roce 2013 byla v prostorách bývalé půjčovny ve Společenském domě Reneta otevřena stálá hornická expozice Historie psaná uhlím, mapující dějiny Havířova a hornictví v celém ostravsko-karvinském revíru. Od konce roku 2018 se mládež může vyřádit v novém specializovaném oddělení zvaném K-klub. Centrem většiny kulturních a vzdělávacích akcí pro veřejnost se však stala nová ústřední budova knihovny v jednom z rekonstruovaných křídel magistrátu na ulici Svornosti, kam byly v roce 2012 sestěhovány hned tři pobočky: půjčovna pro děti z Werichovy ulice, půjčovna pro dospělé ze Společenského domu Reneta a nakonec i hudební oddělení z Pavlovovy ulice. Podrobněji si o těchto událostech budeme povídat na jiném místě, procházka po historii havířovské knihovny zdaleka nekončí.

NOVÁ KNIHOVNA

Průběh rekonstrukce křídla G havířovského magistrátu.

OCENĚNÍ KNIHOVNY

Významná ocenění za aktivní činnost knihovny.

HISTORIE V DATECH

Stručně a přehledně od vzniku knihovny po současnost.