Historie hudebního oddělení

Počátky Hudebního oddělení sahají do roku 1968, kdy paní PhDr. Marie Kaštovská a Zdenka Koníčková začaly v ústřední knihovně v Kulturním domě Petra Bezruče budovat speciální fond s hudební tematikou. Městská knihovna v Praze darovala Hudebnímu oddělení notový materiál, začaly se nakupovat gramofonové desky, knihy o hudbě i hudebních skladatelích. Na podzim roku 1970 se knihovna přestěhovala do nové samostatné budovy na Šrámkově ulici v Havířově-Podlesí, kde byl oficiálně zahájen provoz Hudebního oddělení. Zprvu se orientovalo na klasickou hudbu. Byly zde k dispozici dva gramofonové přístroje, přes 950 gramofonových desek a 2000 hudebnin včetně knih o hudbě. V následujícím roce bylo oddělení vybaveno již 3 gramofony a umožňovalo čtenářům přetáčet desky na vlastní magnetofonové pásky. Cena za 1 hodinu byla stanovena na 10 Kčs, a protože byla služba hojně využívána, vydělávalo oddělení až 400 Kčs měsíčně.

Hudební oddělení v přízemí knihovny
na Šrámkově ulici, 1972.

V roce 1974 nastoupila do Hudebního oddělení Helena Nezvalová, která začala propagovat populární hudbu. Spolupracovala rovněž se studenty gymnázia, kteří si v oddělení sami organizovali poslechové pořady pro své spolužáky. V té době knihovna zaměstnala dva zvukové techniky, čímž došlo ke zdokonalení zvukového vybavení a vzniku poslechových míst pro více uživatelů. Pan Slonka vyrobil i mixážní pult. V prosinci roku 1978 byl zahájen kvadrofonní poslech, tehdy jediný svého druhu v knihovnách na území Československa. Od roku 1979 pracovala v Hudebním oddělení Jarmila Jarolímová, která se vrátila k propagaci vážné hudby a navázala spolupráci s Českou hudební mládeží. 

Salónek v Hudebním oddělení na Šrámkově ulici, 1972.

Sbírka gramodesek v Hudebním oddělení na Šrámkově ulici, 1984.

Poslechová místa v Hudebním oddělení na Šrámkově ulici, 1989.

Obslužný pult a sbírka gramodesek na Šrámkově ulici, 1989.

Během let se k poslechu desek začaly postupně připojovat hudebně literární pořady nejrůznějších žánrů. Vznikla tak tradice Hudebních večerů, i když to zpočátku byly pořady sestavené z reprodukované hudby, doplněné poezií a průvodním slovem. Zhruba od poloviny 80. let se forma hudebních večerů začala měnit. Reprodukovanou hudbu nahradila hudba živá, a to v podání různých komorních souborů, nevyjímaje například Ostravské kvarteto, Trio Canzonetta, Ostravské trio a další. Vznikly pravidelné měsíční komorní koncerty pořádané ve spolupráci s pobočkou Svazu českých skladatelů a koncertních umělců v Ostravě. V rámci Hudebních večerů probíhaly nejen vernisáže krajových umělců, ale i malířů, grafiků a fotografů z různých koutů naší republiky. V roce 1988 přibyla k těmto vernisážím novinka, a to cyklus Herci malují. Svoji tvorbu zde vystavovali například Blanka Bohdanová, Jan Kanyza, Miroslav Horníček a Jiří Suchý. Nebyly ale opomíjeny ani pořady o hudebních skupinách a žánrech, přitažlivých zejména pro mladé návštěvníky. Pro ně byl určen cyklus odpoledních poslechových diskoték o současných českých a světových skupinách a interpretech z oblasti rocku, blues, jazzu apod. Pro členy České hudební mládeže, která měla v Hudebním oddělení své sídlo, i pro ostatní milovníky klasické hudby, byly pořádány hudební pořady z cyklu Cesty k hudbě. Cyklus seznamoval mladé posluchače formou vyprávění a diskuze se základy vážné hudby. Mnohé pořady byly doplněny živým zpěvem nebo hrou na klavír.

Od roku 1987 se v Hudebním oddělení pořádaly besedy s lidmi, kteří měli nějaký specifický vztah k Havířovu. Besedy s názvem Osobnosti našeho města se konaly vždy v prosinci u příležitosti výročí založení Havířova. Na prvním večeru tohoto cyklu se představili hudební skladatel Zbyněk Přecechtěl, člen Ostravského kvarteta Rudolf Šrubař, pěvkyně Alina Farná a výtvarník František Znamenák. Pořad uváděla hlasatelka ostravské televize Dana Bielecká. V dalším roce se návštěvníkům představili sochař Otto Cienciala, malíř Jaroslav Kapec, sochař Zdeněk Kučera a klavírista Rudolf Bernatík. Ve třetím a bohužel i posledním ročníku v roce 1989 přijali pozvání operní pěvkyně Jarmila Bičišťová, hudební pedagog Jan Foltýn a skladatel Vít Kološ. Oběma pořady provázela havířovská publicistka a redaktorka Hlasů Havířova Hana Kuchařová. V roce 1987 byl z dotace zakoupen první přehrávač kompaktních desek. Koncem roku 1988 vlastnilo oddělení již 7600 gramofonových desek, 45 kompaktních disků, 2500 hudebnin a více než 1000 knih. Stalo se významným kulturním stánkem celého okresu.

V roce 1990 bylo Hudební oddělení přestěhováno do uvolněných prostor po zrušeném Oddělení dospívající mládeže na Pavlovově ulici a jeho fond byl rozšířen o poezii, dramata a literaturu ze všech oblastí umění. Pobočka byla přejmenována na Oddělení hudby a umění, a o něco později na Půjčovnu se zaměřením na hudbu a umění. Koncem roku 1990 se začaly pod vedením Heleny Nezvalové pořádat pravidelné Klubové večery určené zejména přátelům knihovny z řad veřejnosti. Při těchto setkáních probíhaly nejrůznější vernisáže, komorní koncerty nebo módní přehlídky, v uvolněné atmosféře mohli návštěvníci sledovat televizi, poslouchat gramodesky, listovat v módních časopisech nebo si zahrát šachy. O oblibě této akce svědčí mnohé pochvalné články v dobovém tisku.

Vchod do Hudebního oddělení na Pavlovově ulici.

Interiér Hudebního oddělení na Pavlovově ulici, 1999.

Dlouholeté pracovnice Hudebního oddělení, 1999.

Hudební oddělení na Pavlovově ulici, 2005.

Interiér Hudebního oddělení na Pavlovově ulici, 2005.

Nabídka časopisů Hudebního oddělení na Pavlovově ulici, 2005.

Hudební salónek v pobočce na Pavlovově ulici, 2010.

Hudební oddělení v ústřední budově na ulici Svornosti, 2020.

Po návštěvě básníka, prozaika a publicisty Viktora Fischla v Havířově a na popud malíře Karla Harudy vznikl v roce 2000 při hudebním oddělení Kruh přátel díla Viktora Fischla, který se schází v knihovně dodnes. Literární večery vznikají pod taktovkou publicistky Milady Kaďůrkové a hlavním aktérem pořadů bývá obvykle sólista činohry Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě pan Miroslav Rataj. V roce 2012 proběhlo zatím poslední stěhování pobočky do nově zrekonstruovaných prostor jednoho z křídel Magistrátu města Havířova.

Bývalá knihovnice Jindra Zlámalová vzpomíná:

Jarmila Jarolímová, přezdívaná Felína, odjížděla do Tater na dovolenou. Před odchodem mě varovala, abych dobře hlídala hudební a dávala pozor, abychom nevyhořeli. Přišlo mi to jako sranda, tak jsem jí řekla, že to se v žádném případě nemůže stát. Uprostřed týdne přišli do hudebního dva chlapci a chtěli si pustit nějakou super desku. Už nevím, jestli to byli Deep Purple, nebo nějaká jiná hovadina, což nebylo moje hobby. Požadovanou desku jsem pustila a kluci si zavřeli šoupací dveře. Kromě toho si zhasli velké světlo, rozsvítili malá světýlka v podobě svíček na boční stěně a zatáhli závěsy. Nic jsem netušila a klidně si dělala svou práci. Kluci doposlouchali desku a pak odešli. Po chvíli jsem ucítila nějaký zápach. Šla jsem tedy do skladu, kde seděla kolegyně Jana, a zeptala se, co tam blbnou, jestli pálí nějaký film, nebo co. Byla jsem vykázána s tvrzením, ať si jdu prohlédnout svůj rajón. Chvíli jsem bloudila první místností, ale pak mi došlo, že se zápach táhne z té vedlejší. Když jsem vešla dovnitř, uviděla jsem, jak se ze závěsů kouří. Nenapadlo mě nic lepšího, než závěsy odhrnout, avšak oheň se rozhořel ještě intenzivněji. To už mě zachvátil děs a letěla jsem volat hasiče. Některá z kolegyň mi přinesla hasicí přístroj na bázi písku. Chvíli trvalo, než se mi jej podařilo uvést do chodu. Následoval příšerný rozprach, který se šířil do celé místnosti i do té vedlejší. Oheň ale neuhasil. Tak jsem popadla kýbl s vodou a jala se hasit klasicky. To se povedlo. Když přijeli hasiči, už nebylo co hasit. Ovšem další dny jsme trávily odstraňováním písku ze všech gramodesek, jakož i knížek a notového materiálu. Strhaly jsme u toho dva vysavače a všechny jsme kýchaly, kuckaly a prskaly. Když se Felína vrátila z Tater, všechno už bylo v naprostém pořádku. Ovšem její rozhodnutí mě už nikdy nenechat samotnou v hudebním po dobu jejích dovolenek bylo nezvratné. Ostatně později se mi ještě podařilo rozbít okno štaflemi, což mě stálo nějakých šest stovek. Pak už jsem byla z hudebního vyřazena definitivně.