Historie města Havířova

Naši procházku po historii Městské knihovny Havířov nemůžeme zahájit jinak, než nahlédnutím do historie samotného města. Vždyť město i jeho knihovna se vyvíjely společně a slaví také společné narozeniny! 

Město Havířov bylo vystavěno po druhé světové válce jako satelitní město Ostravy na tehdejších katastrech obcí Dolní Bludovice, Šumbark, Šenov a Prostřední Suchá. Ještě počátkem minulého století bychom zde našli jen poklidnou venkovskou krajinu s obilnými lány, pasoucím se dobytkem a roztroušenou zástavbou. S prudkým rozvojem těžby černého uhlí a s tím souvisejícího hutního průmyslu se charakter zdejší krajiny začal měnit. Z hospodářsky nevýznamného kraje se zvolna stávalo důležité středisko průmyslu. Do regionu přicházely tisíce nových pracovníků, kteří však neměli kde bydlet. V okolních poddolovaných obcích začala být situace s bydlením neúnosná, a tak přistoupilo ředitelství OKR k plánování výstavby nových moderních sídlišť. Výstavba byla zahájena v roce 1947 v Prostřední Suché a u železniční stanice Šumbark. Zanedlouho se do nových bytů stěhovali první obyvatelé, většinou havíři z prostých kolonií v Suché, Petřvaldu a Lazech.

Výstavba domovního bloku
v Alšově ulici v 50. letech 20. století. Dodnes pamětníci vzpomínají na hory bláta a stavebního materiálu.

Učiliště Pavky Korčagina sloužilo dříve hornickým učňům, knihovně i Městskému národnímu výboru. V roce 2012 získala knihovna celé jedno křídlo budovy.

Tato prvotní zástavba se však vyznačovala nedostatečnou občanskou vybaveností. Pokud si lidé chtěli koupit jiný druh zboží než potraviny, museli cestovat do Ostravy a Českého Těšína. Souběžně probíhala výstavba sídliště také na území Dolní Suché a na okraji přilehlých Životic. Tato sídliště však záhy přestala kapacitně stačit, a tak od roku 1950 probíhala na katastru Dolních Bludovic výstavba tzv. horního sídliště, dnešního jádra města. V souvislosti s rostoucí těžbou uhlí vyhlásila vláda lánskou akci, zaměřenou na získání mladých chlapců do hornictví. Pro hornické učně vznikl v letech 1950 až 1952 mohutný areál sestávající ze dvou učňovských internátů a učiliště. Dnes je areál sídlem magistrátu i městské knihovny.

První větší etapa výstavby jádra města probíhala v letech 1952-1956 podle směrného plánu ostravského Stavoprojektu. Na projektech se podílely pobočky Stavoprojektu z celé republiky (Olomouc, Brno, České Budějovice, Ústí nad Labem, Praha aj.). Předním představitelem týmu architektů a urbanistů, kteří vypracovali urbanistickou koncepci Havířova, byl Zdeněk Špaček. Hlavním projektantem byl Vladimír Meduna.

Sídliště bylo v té době velkým staveništěm. Rozestavěné domy, hromady zeminy a plno stavebního materiálu vynesly sídlišti přezdívku Korea. V roce 1953 byly otevírány první obchody pod podloubími. Vázlo ale zásobování, jelikož nikdo nepočítal s tak rychlým růstem budoucího města. Potíže byly také se zásobováním vodou. Do vodovodů byla přiváděna voda z řeky Morávky. Když bylo sucho, voda nevytekla do vyšších pater. Když byla Morávka příliš plná, voda byla kalná. A tak se chodívalo ke studánkám. Docházelo také k poruchám elektřiny, doma se nikdo neobešel bez svíček a baterek.

Dne 4. prosince 1955 byla Havířovu slavnostně udělena městská práva a konaly se volby do MNV. Části sídliště Dolní Bludovice, Šenov a Šumbark byly spojeny v jeden městský celek s názvem Havířov. Prvním předsedou byl zvolen zedník František Podoba a jeho náměstkem se stal Miloš Fojtík.

Rozsáhlý školský kombinát – dnešní ZŠ Na Nábřeží. V budově byly umístěny dvě základní školy, střední škola, družina, jídelna a tělocvična.

S přílivem nových obyvatel přibyla spousta školou povinných dětí, které musely zpočátku chodit do Dolních Bludovic, Šumbarku, Suché i Šenova. V letech 1953-1954 byl poblíž dnešního magistrátu vystavěn rozsáhlý školský kombinát – dnešní ZŠ Na Nábřeží. Do kina se chodilo na Šumbark k Třískovi, tancovat do okolních obcí. Na lepší časy zasvitlo, když byl v místě dnešní Boršičanky postaven provizorní dřevěný kulturní dům. Ten však brzy vyhořel, proto Bytostav postavil zděnou jídelnu s jevištěm a několika místnostmi. Budova dlouhá léta sloužila jako jediný největší taneční sál i jako místo pro čilý ochotnický soubor. Poštovní úřad byl v horním sídlišti zřízen až koncem roku 1956. Do té doby museli občané z celého města docházet na poštu na starém Šumbarku. Největším problémem bylo sžívání se nových obyvatel. Lidem, kteří se do Havířova přistěhovali z měst, scházely obchody, kulturní domy, sportoviště, parky i upravené chodníky. Lidem z vesnic zase scházely zahrádky a různé šopy, protože byli zvyklí na chov drůbeže a prasat. A tak nastalo období trpělivého přesvědčování, že ve dvorcích nelze stavět kurníky a ani v koupelně se nedají chovat králíci.

Jádro Havířova bylo postaveno ve stylu tzv. socialistického realismu, zkráceně SORELA. Politické špičky násilně prosazovaly sovětské vzory a socialistickou architekturu, vyjadřující velké myšlenky komunismu. Fasády budov jsou zdobeny výtvarnými prvky z jihočeské renesance nebo pracovními motivy z ostravského prostředí. Převládá sgrafitová a sochařská výzdoba, mozaika, zdobené portály vchodů, ozdobné mříže a zábradlí. Architekti využívali světlé, pískové či okrové odstíny barev v kombinaci s červenohnědou a bílou. Po roce 1955, v důsledku politických změn v Sovětském svazu, byla výzdoba domů postupně redukována a od tradiční cihlové výstavby se přecházelo ke stavbě blokové a panelové.

Název Sorela se skládá z počátečních písmen slov socialistický realismus, doplněný o první slabiku příjmení teoretika Zdeňka Lakomého.

Jádro Havířova bylo postaveno ve stylu tzv. socialistického realismu

Oblast SORELY je dnes cenná svým nadčasovým urbanistickým řešením. Budovy byly skládány do uzavřených bloků, v nichž se nacházely poklidné dvorky s množstvím zeleně. V tomto prostoru se obyvatelé bloků setkávali a trávili svůj volný čas. Všechny domovní bloky reagují na bloky sousední určitou symetrií. Přízemí domů pak tvoří obchody a služby včetně kaváren.

Až do roku 1955 se obyvatelé žijící v jádru nového města museli obejít bez restauračních zařízení. Teprve v roce 1956 byla otevřena restaurace Na Nábřeží a v budově kina Radost byla uvedena do provozu noční vinárna Klub Pavilon. V roce 1957 byl zahájen provoz Společenského domu Lučina, kde se nacházely byty, prostorná jídelna s kavárnou, bufet, vinárna a pořádná pivnice, v níž se po směně scházeli havíři. V 60. letech byly otevírány další oblíbené restaurace jako Beskyd, Rybí grill, Kosmos, Severka, Orion a cukrárna Jitřenka. Mezi další známé podniky patřila třeba nóbl vinárna a restaurace Luna, restaurace Na Terase a U Šimaly, hostinec U Balona či Bzenecká vinárna společně s restaurací a kavárnou zvanou Divadélka. Na Šumbarku byly kromě Kulturního domu hojně navštěvovány restaurace U Jelena a Rozvoj, kde hrávala i živá hudba. 

V prvních letech výstavby města trápila havířovské občany především nedostatečná kapacita obchodní sítě. Ročně bylo postaveno až 3000 bytů, ale na obchody a služby se poněkud zapomínalo. Jedna z prvních samoobsluh, Labužník, byla otevřena teprve koncem roku 1962. Budova se vyznačovala krásným funkcionalistickým zaoblením, bruselským interiérem a stylovými neonovými nápisy. Zlepšení nastalo až v 70. letech výstavbou nákupních středisek Budoucnost a Permon, včetně rozsáhlé sítě prodejen s potravinovým zbožím Pramen a Jednota. 

Z dalších známých havířovských prodejen vzpomeňme třeba na prodejnu automobilů Mototechna, prodejnu uměleckých předmětů a výstavní síň Dílo, prodejnu bytového textilu a koberců Domov, obchodní středisko Barborka s prodejnou textilu Luxus, prodejnu výběrového zboží Eso, prodejnu Obuv nedaleko hlavní pošty, prodejnu Nábytek naproti Jitřenky, prodejnu textilu Klub odívání mladých a další.

Jeden z největších obchodních domů byl otevřen v září 1973.
Po rekonstrukci v roce 2000 byl přejmenován na Elan.

Zatímco většina mužské části obyvatel pracovala na okolních šachtách a hutích, ženy nacházely uplatnění ve službách, školství či v kultuře. Prudký nárůst obyvatel v 60. a 70. letech vyžadoval vytvoření nových pracovních míst zejména pro ženy. Část našla zaměstnání v nově otevíraných obchodních domech, část získala místo v podnicích Nářadí, Svit, Perex, Trias a OKR – Rekultivace. Slibný rozvoj města Havířova bohužel značně poznamenal útlum těžkého i důlního průmyslu v celém ostravsko-karvinském revíru, v jehož důsledku začalo koncem 80. let docházet k odlivu obyvatelstva. V současné době je Havířov rozdělen na 8 částí města : Město, Životice, Bludovice, Podlesí, Šumbark, Dolní Suchá, Prostřední Suchá a Dolní Datyně. Žije zde téměř 72 000 obyvatel.